Kdo jsme?

Tango Imperial je taneční sdružení, jehož počátky sahají do roku 2004, kdy Jan Chrostek spolu s Mariou Ukere otevřeli v Café Imperial vlastní milongy a kurzy pro veřejnost. V těchto aktivitách pokračuje Tango Imperial dodnes, navíc pořádá taneční ukázky, show a pravidelné stáže se zahraničními tanečníky, jarní tangový víkend PRIMAVERA (v posledních letech hostovali José Vazquez a Martha Giorgi, Claudio Asprea a Agustina Videla, Oscar Beltran a Victoria Laverde, Susanne Opitz a Rafael Busch). Tango Imperial chce přispět k otevření argentinského tanga široké veřejnosti. V případě zájmu o veřejné či soukromé lekce, taneční ukázky a show v rámci společenských událostí nás kontaktujte.

Jan Chrostek se s argentinským tangem seznámil v roce 1999 při svém studijním pobytu v Paříži. Během následujícího ročního pobytu v Paříži v letech 2002-2003 navštěvoval kurzy se Sebastianem Arcem, který mu otevřel cestu k soudobému tanečnímu stylu, kombinujícímu tradiční pojetí tango de salon s novými prvky, tzv. tangem nuevo. Své dovednosti pak prohluboval během kurzů a festivalů s nejrůznějšími učiteli v Evropě a během dlouhodobých pobytů v Buenos Aires v letech 2008 až 2011. "Tango je fascinující pestrobarevný tanec. Je jako květina, o kterou pečujete a přitom nevíte, do jaké výšky vám vyroste a jakou barvu budou mít její květy. Víte jen to, že bude vypadat jinak, než si představujete. Kromě tančení samotného jde o příležitost setkat se s lidmi z celého světa, kteří sdílejí stejnou vášeň. A dál už tango vychvalovat nebudu, aby to nevypadalo podezřele..."

Nolwenn Treguer (původem Francouzka žijící v Praze) se ještě předtím, než objevila a zamilovala se do tanga, věnovala různým tancům (baletu, stepu, flamencu). Tango vnímá jako magické propojení dvou bytostí, jako tělesnou i duševní komunikaci bez slov. Své motto si vypůjčila od Isadory Duncan: "Kdyby to šlo říct slovy, tak bych to netančila". Protože tango je založeno na improvizaci, vyžaduje 100% pozornost vůči partnerovi - a také 100% pozornost od partnera. Tancovat tango znamená únik z času a reality, jednoduše být, být přítomna v partnerově objetí, být ve třech minutách věčnosti. Nolwenn je pravidelnou návštěvnicí tango festivalů po celé Evropě, a protože ráda tvoří, je také autorkou filmových a divadelních produkcí s tematikou tanga.

Pavel Adamec se k argentinskému tangu dostal poprvé v roce 2007. Tango se učil nejen v pražských školách, ale i u předních zahraničních lektorů z Argentiny a Německa. Pavel se věnoval i bboyingu (break dance) a současným tanečním stylům, což ovlivnilo jeho náklonnost k modernímu pojetí tanga a hudbě neo-tango, kde k tradiční taneční hudbě fúzují jiné styly - hlavně elektronika a jazz. Tango se snaží vnímat v celé jeho šíři, především však jako zábavu.

Tanja Zaslavskaya tančí argentinské tango od roku 2000 a v posledních pěti letech jej také v Moskvě, která dnes patří k celosvětovým centrům tohoto tance, vyučuje. Pravidelně jezdí na evropské festivaly a do Buenos Aires.  Ještě před tangem se Tanja věnovala společenskému tanci, nejprve jako studentka a později i  jako lektorka. Vedle společenských tanců si osvojila ruské národní tance, akrobatický rockenrol, bugy-vugy a salsu. Tanec byl pro ni odmalička neoddělitelnou součástí nejrozmanitějších oslav. „Vyučovat tanec a tančit, to jsou dvě odlišné aktivity, ale je pro mne těžké upřednostnit jednu z nich. Obě se vzájemně doplňují a prostupují.“